Druhý den ve Valencii byl věnovaný především největšímu akváriu v Evropě, Oceanogràfic. Ráno jsem se probudila pozdě, a tak jsem dost spěchala, abych stihla film, který jsem měla rezervovaný ve 3D kinu Hemisfèric, které je součástí komplexu Města umění a vědy. Tenhle futuristický komplex navrhli architekti Santiago Calatrava a Félix Candela. Snažili se přiblížit přírodě, a tak jedna z budov, vědecké muzeum, vypadá jako kostra velryby, a kino Hemisfèric zase vypadá jako obří oko. Budovy se odrážejí ve vodě, která tu je všude kolem, a vypadají jako z nějakého sci-fi filmu.

Vzala jsem si taxík k parku Gulliver, kde jsem chtěla vidět obří sochu ležícího Gullivera, která slouží jako dětská prolézačka. Samozřejmě jsem se po ní potřebovala prolézt taky, a především se svézt tobogánem dolů. Potkala jsem ještě fontánu a prošla se v ní vodou až k soše uprostřed, což bylo v letním vedru krásně osvěžující. Pak jsem šla krásnými Jardín Turia, což je devítikilometrový park v bývalém korytu řeky Turia. Řeka opakovaně zaplavovala město, a při posledních záplavách obyvatelé ztratili trpělivost a odklonili ji z města ven. Park, který tu díky tomu vzniknul, je opravdu moc hezký a stojí za procházku. Já jim prošla až k Městu umění a vědy, které stojí na jednom jeho konci.

Film měl být o zkoumání vesmíru, a tak jsem se dost těšila. Byla jsem ale zklamaná. Kvalita promítání nebyla zdaleka tak dobrá, jako v našem planetáriu, a navíc sluchátka, která jsem dostala, abych mohla poslouchat anglický překlad, se po chvíli zasekla a překládala jen do italštiny. Slyšela jsem tak film španělsko-italsky. Vzhledem k tomu že jsme “prolétali” sluneční soustavou planetu po planetě, by mě vážně zajímalo, co se k tomu říkalo.
Byla velká chyba, že jsem si rezervovala vstup do akvária rovnou hodinu po začátku filmu, který měl trvat asi 40 minut. Nestíhala jsem si totiž Město umění a vědy pořádně prohlédnout, což mě dost mrzelo. Jen jsem jím proběhla, nacvakala pár fotek, poprosila náhodnou paní, ať mě vyfotí u nápisu VALENCIA a honem spěchala do akvária, aby mi nepropadl vstup.

U vchodu jsem nechala zálohu 30 euro za audioprůvodce (normálně chtěli nechat občanku, to jsem ale dost nechtěla já, a tak jsem jim nechala všechny peníze co jsem u sebe měla.) Pak jsem se vydala na delfíni představení. Šla jsem tam docela pozdě, a tak už bylo místo jen docela nahoře. Nejdřív jeden člověk dost dlouho něco povídal, převážně španělsky, i když to občas okomentoval v angličtině. Pak přišli cvičitelé a začala delfíní show. Delfíni vyskakovali z vody, plavali na zádech, vyskakovali čumáky na platformu před cvičitele. Show byla celkem krátká i s tím dlouhým povídáním. Nechtělo se mi tomu věřit, ale podle hodinek trvala asi jen 15 minut, a občas byla trochu chaotická. Celkově bych to nehodnotila jako až tak dobré delfíni vystoupení, co ale hodnotím jako velice dobré je to, že Oceanogràfic vyhrál nějaké ocenění za výborný welfare delfínů.

Pak jsem vyrazila k prvnímu ze dvou místních podmořských tunelů. Před vstupem do něj bylo akvárium s úžasnými medúzami. V tunelu jsem si užila pocit, že mi nad hlavou plavou nejrůznější ryby. Prošla jsem jím do místnosti s akvárii, kde jsem mohla vidět různé rybí kuriozity, a dorazila jsem ke sklu, za kterým byli vidět lachtani. Plavali hned u skla a dost se předváděli, takže to bylo zábavné.

Potom jsem hledala restauraci Oceános, kterou jsem měla vyhlédnutou, protože v ní bylo o dost levnější jídlo než v hlavní podvodní restauraci Submarine. Objednala jsem si vegetariánské lasagne a pomerančovou zmrzlinu. Oboje bylo naprosto skvělé.

Po obědě jsem si postupně prošla zbytek expozic. Nejvíc se mi líbila Arktida a Antarktida. V té druhé z nich byli jenom tučňáci, ale tučňáci byli právě nejlepší. Pozorovat je, jak bleskurychle létají pod vodou a různě skotačí a dovádějí, bylo naprosto úžasné. V Arktidě byly zase vidět velryby Beluga a to bylo také úchvatné.
Zajímavá byla i expozice Mokřady/voliéra. Vstup do ní zahrnoval komentovanou prohlídku, bohužel ve španělštině. Po prohlídce jsem požádala průvodce, jestli by mi řekl tři nejzajímavější věci, o kterých mluvil. Samozřejmě bych to nebyla já, abych je nezapomněla, ale pamatuji si, že mi ukázal rybu s lopatkovitým zobákem a já z ní byla naprosto vedle. Moc se mi líbila taky expozice Oceány/žraloci. Oceanogràfic je akvárium s největším počtem žraloků v Evropě. Můžete tu vidět více než 100 žraloků 21 různých druhů.

Po prohlídce akvária jsem vyrabovala obchůdek se suvenýry. Nutně jsem potřebovala notýsek, který měl naprosto ideální rozměry na cestovní deník, a zároveň představoval skvělý dárek pro moji penpal kamarádku. Nakoupila jsem taky děsnou spoustu pohledů.
Potom jsem už měla chuť se jen tak procházet komplexem akvária a vychutnávat si poslední sluneční paprsky. Musela jsem ale spěchat za další cílem – do Cabecara parku, kde jsem potřebovala ověřit, jestli odtud druhý den uvidím zatmění. Taxík mě vyplivl u vyhlídky, já jsem voňavým borovicovým lesíkem za zvuku cikád vystoupala nahoru a pozorovala západ slunce. Uklidnilo mě, že ho bylo vidět až až. A potom už konečně domů a spát. Měla jsem toho za celý den dost.









