• Vánoční trhy Drážďany - Neumarkt - vyhídka na vánoční strom a Frauenkirche
    Německo,  Drážďany,  Moje cesty

    Jaké jsou vánoční trhy v Drážďanech? Moje malé dobrodružství

    Vánoční trhy v Drážďanech. Krásné, kouzelné, turistické, předražené, milé, plné světýlek, chutí a vůní Vánoc. Hlučné i poklidné, tradiční i nablýskané, místy pohádkové a jinde trochu přeplněné. Trhy, kde se mísí staré saské zvyky s moderní vánoční show, kde se tlačí davy lidí, ale stačí uhnout o pár kroků stranou a najednou ucítíte opravdovou atmosféru adventu. Jsou plné světýlek, chutí a vůní Vánoc – svařeného vína, pražených mandlí, perníku a tepla, které vás na chvíli přiměje zapomenout na zimu kolem.

  • Dlouhá fronta před Louvrem v Paříži
    Francie,  Moje cesty,  Paříž

    Paříž, den sedmý – Louvre a déšť

    Poslední celý den našeho pobytu v Paříži jsme se vydali navštívit Louvre. Když jsme se tam ale dostali, zjistili jsme, že fronta je nekonečná a my jsme už pořáně unavení po všech našich předchozích dobrodružstvích. Rozhodli jsme se tedy, že nám stačí se na Louvre podívat zvenku. Koneckonců, nejsme v Paříži určitě naposled. Na záchodcích u Louvru měli zeď z barevných toaleťáků. Jak věrní čtenáři mého blogu určitě vědí, cestuji tak trochu od záchodu k záchodu, a tak jsem se u ní musela vyfotit. U Louvru je bezkonkurenčně nejvíc prodavačů minieiffelovek. Asi tu mají dobrý odbyt. A nabízejí dobrý kurz eiffelovky k euru: za jedno euro jich dostanu pět bez smlouvání.…

  • Francie,  Moje cesty,  Paříž

    Paříž, den šestý – pláže Seiny, Jardin du Luxembourg, Latinská čtvrť, víno a jazz

    Chtěli jsme jet do Versailles, ale po včerejším výstupu na Eiffelovku nemůžu skoro chodit. Nakonec se trochu s lítostí rozhodujeme, že Versailles necháme na nějakou budoucí návštěvu Paříže, abychom si je opravdu užili a mohli důkladně prozkoumat parky. Místo toho si vymýšlíme náhradní program: Poflakování na břehu Seiny s lahví vína a piknik v Jardin du Luxembourg. Po obědě v restauraci znovu vyrážíme Bateaubusem, tentokrát jen jednu zastávku. U Hotel de Ville vystupujeme a vydáváme se podívat, co nám může nabídnout břeh Seiny. Z lodě jsme předtím okukovali prestrobarevné slunečníky a lehátka, která tuhle část řeky lemují. V Paříži tohle léto běží projekt „Pařížské pláže“ a tak to chceme vidět…

  • Sacré Coeur v Paříži
    Francie,  Moje cesty,  Paříž

    Paříž, den čtvrtý – Champs Elysées a Montmartre

    Vyjeli jsme Bateaubusem na Champs Elyséés s úmyslem ho projít a pak zamířit k Montmartru. Champs Elysées je Václavák. Václavák s do krychle ostříhanými platany. Oba nás zaskočilo, že tenhle slavný bulvár není pěší zóna, ale není. Jezdí tu auto za autem. U Vítězného oblouku je obří fronta na vstup nahoru. Obdivujeme ho tedy jenom zespoda. To, co z turistických fotek není vidět, je rušná doprava, která se kolem něj hemží na kruhovém objezdu. Metrem vyrážíme na Montmartre. Nějak se nám podařilo minout Moulin Rouge, zato jsme natrefili na obří obchod se sladkostmi jako z továrny Willyho Wonky. Nakoupíme pár dobrot. Procházíme turistickou uličkou, která má ale pěknou atmosféru. Pak už…

  • U Notre Dame v Příži
    Francie,  Moje cesty,  Paříž

    Paříž, den třetí – okružní plavba a Notre Dame

    Dneska už tedy konečně vyrážíme do víru velkoměsta :)  Vyrazili jsme s plánem koupit si lístek na Batobus a dojet na Champs Elysées. Batobus je skvělý způsob dopravy, i když dražší – koupíte si jedno nebo dvoudenní lístek na „lodní autobus“, který jezdí okruh po Seině se zastávkami u nejvýznamnějších památek, a můžete se vozit podle libosti. Vyjíždíme a já jsem nadšená z památek, které vidíme na břehu, i z jízdy na lodi. Mířili jsme na Champs Elysées, ale u Louvru se zatáhlo a začalo pršet, a tak nevystupujeme u Eiffelovky, jak jsme původně měli v plánu. Místo toho objedeme celý okruh po Paříži. Libujeme si, že jsme skoro nezmokli. Pak Ben šikovně…

  • V růžové zahradě rabína Yitzhaka v parku Bercy
    Francie,  Moje cesty,  Paříž

    Paříž, den druhý – aneb jak jsme zaparkovali v parku

    Ráno mě budí něžné zvuky sbíječky. Moje obavy se naplnily – v naší roztomilé uličce, která vypadá, jako by se do centra Paříže přenesla odněkud z francouzského venkova, se opravdu spravuje. Paříž je vůbec přes léto jedno velké staveniště – vypadá to tu, jako by se všichni najednou rozhodli k rekonstrukcím. Na zelené zábrany označující rozkopanou plochu tu narazíte na každém kroku. Na mě ale dopadlo vyčerpání po včerejší cestě, kterou jsme vzala přes pohotovost. Mám za sebou pár hodin spánku a pocit, jako by mi někdo brousil nervová zakončení šmirglpapírem. Vnímání bolí. Svět bolí. Má ostré hrany a zabodává se do mě. Nejsem schopná vylézt z postele. Stočím se do…

  • Rue Particulier, krásná ulička v Paříži, ve které jsme bydleli
    Francie,  Moje cesty,  Paříž

    Paříž – den první aneb jak jsme málem neodjeli

    Paříž – město překvapení Paříž je jako obrovská bonboniéra. Když se podíváte na mapu, můžete si vybrat ze stovky lákavých možností. Některá bonbóny jsou výborné, jiné chutnají trochu divně, některé vás svojí náplní překvapí – ale ať si vyberete kterýkoliv, pořád před sebou budete mít krabičku plnou skvěle vypadajících dobrot... Paříži, budeme zpátky.

  • Toulouse z letadla
    Francie,  Moje cesty,  Toulouse

    Toulouse – zážitek na závěr

    Ještě jedna historka z letiště. Byla jsem na letišti skoro čtyři hodiny předem, a stejně mi málem uletělo letadlo! Tentokrát jsem se rozhodla být časově zodpovědná (poté, co jsem den předtím sprintovala na vlak přes celé Carcassonne) a tak jsem dorazila na letiště fakt hodně brzo, bez zavazadel k odbavení. Na security prakticky žádná fronta, pokecali jsme s bezpečákem o Praze, a tak jsem najednou v letištní hale a mám strašně moc volného času. Dojdu si na jídlo, vybírám dárek pro Bena, a pak zjistím, že na letišti v Toulouse mají na rozdíl od jiných letišť poštovní schránku (což je skvělý vynález, Postcrosseři vědí), a tak se ještě rozhodnu napsat…

  • Carcasonne jako z pohádky
    Francie,  Moje cesty,  Toulouse

    Za hradby Carcassonne: nejpohádkovější výlet z Toulouse

    Četla jsem v průvodci, že do Carcassonne je dobré si přivstat, aby si člověk mohl prohlédnout město bez davů. A pokusila jsem se. Opravdu. Ale nakonec jsem zaplácla budík až kolem osmé, a tak se přivstání moc nekonalo. Navíc se mi rozbily sandály, a tak jsem si do vedra k padnutí musela obout tenisky. Vyrazila jsem vlakem, TGV. Vždycky jsem se chtěla projet vysokorychlostním TGV. Jenže tohle projíždělo francouzskou krajinou usedlou rychlostí 80 kilometrů za hodinu. Vysoká rychlost se tedy taky nekonala. vlak byl ale pohodlný a čistý, jeden z nejlepších, jakými jsem kdy jela. Z okýnka bylo vidět bílé krávy, typické pro místní oblast. Dorazila jsem do Carcassonne, a…

  • Toulouse - červené město
    Francie,  Moje cesty,  Toulouse

    Toulouse – ve žhnoucích ulicích Červeného města

    Rudé cihly žhnou, rozpálené slunečním žárem. V podvečer teploměr ukazuje 39 stupňů. Ve stínu. Toulouse, Červené město, se v letním žáru zdá být horečnatým přízrakem. Kdy se jižní Francie přestěhovala do tropů? Liz, od které si pronajímám pokojík v bytě, který obývá spolu se svým bratrem a dvěma kočkami, krčí rameny. Prý je to tu poslední roky v létě normální. V jejich starém domě je naštěstí požehnaný chládek. Neprozřetelně jsem si ke své návštěvě Toulouse vybrala srpen, a to zrovna těch několik nejteplejších dnů.