Ten den bylo v Puertu krásně, a tak jsme se rozhodli jít koupat. Protože moře je tu divoké, nejlepší možnost je Lago Martiánez – komplex lagun, plněný slanou vodou z moře. Leží přímo na útesu nad mořem, a tak se po plavání můžete uložit na jedno z početných lehátek a pozorovat, jak se vlny tříští o skálu. Strávili jsme tu příjemných pár hodin. Centrální laguna je poměrně studená, ale my jsme se usadili u jedné z menších, vyhřáté od sluníčka. Voda v ní byla na tenerifské poměry nádherně teplá – a skoro tu nebyli lidi! V jednu chvíli jsem v celé laguně dokonce byla úplně sama. A tak jsem si…

Ráno bylo krásné. Slunce pražilo do oken. Vyběhla jsem na terasu a zpoza plotu vykoukla naše sousedka Sila. Pokoušíme se spolu konverzovat, z mojí části spíš neúspěšně. Tváří v tvář rodilé Španělce se mé dva roky španělštiny vypaří jak pára nad hrncem. Má se mnou ale neskutečnou trpělivost a přece jenom si občas něco říct dokážeme. Dneska jsem se jí například snažila sdělit, že mám ráda lidi z Tenerife. To co jsem ale řekla bylo, že mám ráda muže z Tenerife. Byla trošku šokovaná. Detaily. :D Protože bylo tak krásné počasí, rozhodli jsme se jít na pláž. Na Playa Jardín jsme ještě nebyli a přitom jí máme za rohem, takže…

Stojíme po kotníky ve vodě. To by na dovolené u moře nebylo nic zvláštního. Problém je, že tohle je na našem ubytování. Z odtoku koupelny proudí další a další voda. Potopa. Máme problém. Voláme hostitelce, ta volá instalatéry, kteří by přijeli ještě teď v noci. Jdu si na chvilku lehnout, než dorazí, a probudím se až ráno. Prý jsem prospala zvuk čištění trubek, který úrovní hluku odpovídal asi tak sbíječce. Ben mi pak vykládá, že dělal prostředníka mezi hostitelkou, která se po telefonu hádala s instalatéry ohledně domluvené ceny. Obyvatelé Tenerife jsou hrozně milí a přátelští, ale tohle je asi druhá stránka téhle otevřené povahy. Očividně to tu umí být…

Jeden z našich prvních výletů nás zavedl na stezku Kouzelným lesem v pohoří Anaga. Chtěla bych tu napsat, že to bylo jako z pohádky. Že nám zpod nohou vykukovaly orosené kapradiny. Že z mlhy vykukovaly přízraky, které mohly být větvemi stromů, ale také duchy lesa.  Chtěla bych tohle všechno napsat, ale nemůžu. Zradilo mě vlastní tělo a tenhle den jsem byla tak vyčerpaná, že jsem si cestu vůbec neužila. Rezervace na tuhle trasu je bohužel vždycky na konkrétní den (14 dní předem, na netu, jinak se sem nedostanete), takže to bylo teď nebo nikdy. A protože minule se mi v Anaze na Stezce smyslů strašně líbilo, doufala jsem, že i…

Přiznám se, že tentokrát moje první cesta do Puerta do la Cruz měla celkem přízemní motiv. Chtěla jsem si totiž koupit hrneček s ještěrkou, jaký jsem si odsud přivezla minule a nedávno se mu k mému velkému smutku ulomilo ucho. Celou dobu jsem vtipkovala, že budeme muset letět na Tenerife, aby jsme koupili nový – a ejhle, tady jsme! 😄 Benova cesta do Puerta měla také přízemní motiv, nebo spíš motiv blízký žaludku. Chtěl si totiž dát jídlo v naší oblíbené restauraci Pomodoro v útesu nad mořem. V Puertu jsme minule bydleli, takže ho už trochu známe. Spoustu známých míst jsme viděli, a tak si můžeme dovolit být trošku frivolní.…

Náš první den na Tenerife byl nejúžasnější ze všech, které v tomhle úžasném týdnu přišly. Vydali jsme se na Playa des Roques, malou, kamenitou plážičku kterou tu v okolí máme nejblíž. Když jsme k ní ale dorazili, zjistili jsme, že máme malý problém. Moře bylo dost bouřlivé. Ve vlnách se rozhodně plavat nedalo. Voda ale vypadala moc lákavě. Nakonec jsme se rozhodli, že se aspoň zkusíme smočit. Pak jsme ale zjistili, že máme další malý problém. U sestupu na pláž jsme narazili na ceduli „Vstup zakázán“. Přesto jsme ale v moři viděli několik koupajících se párů, a tak jsme se rozhodli zkusit štěstí. Když jsme slezli dolů, ostatní zrovna odcházeli,…

A už tu máme konec pobytu… To bych ale nebyla já, abych nenašla způsob, jak si ho „zpříjemnit“. Stačí při placení v taxíku nějak vytrousit peněženku i s občankou. S odevzdaností zkušené průserářky jsem usoudila, že nejlepším řešením vzniklé situace bude zajít s Benem na sangríu a domů zítra odletět na pas, který jsem naštěstí měla uložený na ubytování. Možná mě taky trochu nakazila místní kultura „Relax, no problem“.A pak už zbývalo jen užít si krásný slunečný den, naposled zajít do přímořské restaurace, vykoupat se v lagunách, podívat se na západ slunce na pláži, kam chodila i Agatha Christie… a sbalit se a vstát ve tři ráno, abychom chytli let zpátky.…

V malém pobřežním městečku Icod de los Vinos stojí údajně nejstarší strom ostrova, dračinec s honosným názvem Drago Millenario. Podle legendy je mu tisíc let, v reálu spíš „jen“ nějakých šest set. Když jsme se večer vraceli domů z výletu do Anagy, Ben na jednom z množství místních kruhových objezdů špatně odbočil, a místo do Puerta jsme najednou mířili právě do Icodu. Zavtipkovala jsem, že bych se tam celkem ráda podívala, a dost mě překvapilo, když mě Ben obratem vzal za slovo. Ale bylo to super – zrovna tu totiž probíhala nějaká slavnost a viděli jsme něco, co nás úplně ohromilo – děti „sáňkující“ na dřevěných prkýnkách dolů po silnici.…

Pohoří Anaga s tisíci metry nad mořem je úplně jiný svět, než najdete na pobřeží Tenerife – vlhko, zima, mlha, bujné lesy a spousta nádherných vyhlídek. Taky spousta serpentin, kde se dá protijedoucímu vozidlu vyhnout jen na odstavných plošinách. Je to nádhera a zvedá se z toho žaludek. Silnice do Anagy je lemovaná miradory – místy, kde se můžete zastavit a pokochat se nádhernými vyhlídkami do krajiny. Hned u prvního, na který jsme narazili, jsme neodolali a vystoupili, i když zrovna začínalo pršet. I přes déšť se tu shromáždila malá, ale rozjařená skupinka lidí a ze všech stran zněla veselá španělština. V dodávce proměněné ve stánek se daly koupit různé…