Odjakživa jsem měla psychické problémy, ale odjakživa jsem také ráda cestovala. Tyhle dvě věci dost často nejdou vůbec dohromady. Cestování je velký zdroj stresu a náporu na psychiku. Často si říkám, že jsem si jako autista, který dost bojuje se změnou prostředí, nevybrala úplně ideálního koníčka. Protože ale cestování stejně miluji, nacházím způsoby, jak ho pro sebe dělat zvládnutelnějším. Tady je pět nejlepších z nich. Myslím, že se vám mohou hodit, i pokud nebojujete s psychikou dennodenně. Dělají totiž cesty mnohem příjemnějšími a zvládnutelnějšími.
-
-
Ostrov snů a splněných přání
Vzduch tu opravdu voní stejně jako předtím. Jsme znovu na Kanárských ostrovech, v zemi věčného jara. A jako by se nic nezměnilo. Moře šumí, sluníčko svítí, všechno je zajímavé a nové a inspirující… A přitom to původně byl jen sen. Minulá zima byla tak strašlivá, že jsem se rozhodla, že tohle už nikdy víc. Zimní deprese, úzkosti, díky kterým jsem sbalená do klubíčka ječela hrůzou. Každá minuta byla k nepřežití. Rozhodla jsem se, že je to poslední zima, kterou celou trávím v České republice. Myslela jsem si ale tehdy, že je to jen wishful thinking. Něco, co si přeju, ale stejně nemůžu mít, protože to můj psychický stav prostě nedovolí.…
-
Cesta do země, kterou nechcete znát
Nechci mluvit o psychice, protože tohle je blog o cestování… a koneckonců, koho by bavilo číst cizí stesky? Chtěla bych, aby tohle byl pozitivní prostor. Prostor pro malé zážitky. Prostor pro malá dobrodružství. Chci mluvit o psychice, protože je to zásadní součást mého života. Je to důvod, proč teď nemůžu cestovat, i když bych chtěla. Je to důvod, proč nemůžu dělat spoustu jiných věcí. Přála bych si tohle téma trochu odstigmatizovat, protože se stále setkávám s lidmi, kteří prostě nechápou… A to se dá udělat jenom tím, že o tom budu mluvit, mluvit, mluvit… A nebo v mém případě psát. Psychické problémy mě provázely celým životem. Už od narození jsem…
