Poslední celý den našeho pobytu v Paříži jsme se vydali navštívit Louvre. Když jsme se tam ale dostali, zjistili jsme, že fronta je nekonečná a my jsme už pořáně unavení po všech našich předchozích dobrodružstvích. Rozhodli jsme se tedy, že nám stačí se na Louvre podívat zvenku. Koneckonců, nejsme v Paříži určitě naposled. Na záchodcích u Louvru měli zeď z barevných toaleťáků. Jak věrní čtenáři mého blogu určitě vědí, cestuji tak trochu od záchodu k záchodu, a tak jsem se u ní musela vyfotit. U Louvru je bezkonkurenčně nejvíc prodavačů minieiffelovek. Asi tu mají dobrý odbyt. A nabízejí dobrý kurz eiffelovky k euru: za jedno euro jich dostanu pět bez smlouvání.…

Chtěli jsme jet do Versailles, ale po včerejším výstupu na Eiffelovku nemůžu skoro chodit. Nakonec se trochu s lítostí rozhodujeme, že Versailles necháme na nějakou budoucí návštěvu Paříže, abychom si je opravdu užili a mohli důkladně prozkoumat parky. Místo toho si vymýšlíme náhradní program: Poflakování na břehu Seiny s lahví vína a piknik v Jardin du Luxembourg. Po obědě v restauraci znovu vyrážíme Bateaubusem, tentokrát jen jednu zastávku. U Hotel de Ville vystupujeme a vydáváme se podívat, co nám může nabídnout břeh Seiny. Z lodě jsme předtím okukovali prestrobarevné slunečníky a lehátka, která tuhle část řeky lemují. V Paříži tohle léto běží projekt „Pařížské pláže“ a tak to chceme vidět…

Vyjeli jsme Bateaubusem na Champs Elyséés s úmyslem ho projít a pak zamířit k Montmartru. Champs Elysées je Václavák. Václavák s do krychle ostříhanými platany. Oba nás zaskočilo, že tenhle slavný bulvár není pěší zóna, ale není. Jezdí tu auto za autem. U Vítězného oblouku je obří fronta na vstup nahoru. Obdivujeme ho tedy jenom zespoda. To, co z turistických fotek není vidět, je rušná doprava, která se kolem něj hemží na kruhovém objezdu. Metrem vyrážíme na Montmartre. Nějak se nám podařilo minout Moulin Rouge, zato jsme natrefili na obří obchod se sladkostmi jako z továrny Willyho Wonky. Nakoupíme pár dobrot. Procházíme turistickou uličkou, která má ale pěknou atmosféru. Pak už…

Dneska už tedy konečně vyrážíme do víru velkoměsta :)  Vyrazili jsme s plánem koupit si lístek na Batobus a dojet na Champs Elysées. Batobus je skvělý způsob dopravy, i když dražší – koupíte si jedno nebo dvoudenní lístek na „lodní autobus“, který jezdí okruh po Seině se zastávkami u nejvýznamnějších památek, a můžete se vozit podle libosti. Vyjíždíme a já jsem nadšená z památek, které vidíme na břehu, i z jízdy na lodi. Mířili jsme na Champs Elysées, ale u Louvru se zatáhlo a začalo pršet, a tak nevystupujeme u Eiffelovky, jak jsme původně měli v plánu. Místo toho objedeme celý okruh po Paříži. Libujeme si, že jsme skoro nezmokli. Pak Ben šikovně…

Ráno mě budí něžné zvuky sbíječky. Moje obavy se naplnily – v naší roztomilé uličce, která vypadá, jako by se do centra Paříže přenesla odněkud z francouzského venkova, se opravdu spravuje. Paříž je vůbec přes léto jedno velké staveniště – vypadá to tu, jako by se všichni najednou rozhodli k rekonstrukcím. Na zelené zábrany označující rozkopanou plochu tu narazíte na každém kroku. Na mě ale dopadlo vyčerpání po včerejší cestě, kterou jsme vzala přes pohotovost. Mám za sebou pár hodin spánku a pocit, jako by mi někdo brousil nervová zakončení šmirglpapírem. Vnímání bolí. Svět bolí. Má ostré hrany a zabodává se do mě. Nejsem schopná vylézt z postele. Stočím se do…

Paříž – město překvapení Paříž je jako obrovská bonboniéra. Když se podíváte na mapu, můžete si vybrat ze stovky lákavých možností. Některá bonbóny jsou výborné, jiné chutnají trochu divně, některé vás svojí náplní překvapí – ale ať si vyberete kterýkoliv, pořád před sebou budete mít krabičku plnou skvěle vypadajících dobrot... Paříži, budeme zpátky.