V posledních letech jsem necestovala. Moje psychika se zhroutila do černé díry, ze které se jen pomalu vyhrabávám zpátky ke světlu a něčemu, co by aspoň trochu připomínalo normální fungování. Znovu a znovu trénuji zdánlivě jednoduché věci, jako je jízda tramvají, pobyt v přeplněném obchodním centru nebo v rušné kavárně. A teď jsem usoudila, že nastal čas i na to, zkusit cestování. Velice opatrně. Rozhodla jsem se že si zkusím vyjet na jednu noc někam, odkud bych mohla v případě potřeby rychle utéct. Volba padla na Beroun, kam to mám půl hodiny vlakem. Domluvila jsem se s kamarádkou, že pojede se mnou. Vybraly termín, kdy obě můžeme. Probrala jsem se…
-
-
Český Krumlov – město duchů
Dobrý příběh z cest většinou začíná nějakým průšvihem. V tomhle ohledu vás ale zklamu. Tentokrát jsme nic nezapomněli, nám neujelo, celých pět dnů nám s výjimkou jedné malé bouřky svítilo sluníčko, ubytování bylo naprosto úžasné, a v ulicích Českého Krumlova jsme byli skoro sami. Co víc si přát? Možná jen trochu času navíc. Český Krumlov je krásné město. Při jeho návštěvě jsem ale měla občas pocit, že jsem ve městě duchů. Spodní část každého domku byl obchod s oblečením nebo suvenýry, případně restaurace. Horní část prakticky každého domku byl penzion. Tohle není město zařízené na normální život. Krví, proudící v jeho žilách se stávají až davy turistů. Bez nich působil…
