Roky jsem mívala stále stejný sen. Jsem na Festivalu Fantazie a jsem šťastná. Procházím se mezi lidmi, chodím na přednášky, potkávám staré známé, blbnu s nimi, a vznáším se přitom na růžovém obláčku. Strašně si to užívám a cítím hroznou úlevu, že jsem to konečně dokázala, že jsem tam konečně po letech mohla přijet. A pak se vždycky probudím. Festival Fantazie v Chotěboři pro mě představuje jedno z mála míst na světě, kde jsem bývala absolutně šťastná. V mých vzpomínkách je plný smíchu, blbnutí s kamarády a krásných zážitků. Cítila jsem se tam doma. Cítila jsem se tam milovaná. A hlavně a především: bylo to místo, kde jsem mohla setřást…
-
-
Výprava do minulosti a budoucnosti
Občas mi přijde zvláštní, že zatímco v zahraničí nadšeně vymetám výstavy a památky, doma v Praze jsem spoustu zajímavých míst ještě neviděla. Rozhodla jsem se tedy být trochu turistkou po Praze. V poslední době jsem se podívala na dvě zajímavé výstavy. Každá je úplně jiná, ale něco mají společného. Jedna má ve jménu budoucnost a ta druhá vzpomínky. Fragmenty paměti Upřímně, na tuhle výstavu jsem se vydala na doporučení člověka, který vedl komentovanou procházku po Zahradách Pražského hradu, a úplně jsem si předem neověřila, co se na ní vlastně bude vystavovat. Když jsem zjistila, že to jsou relikvie, čili pozůstatky dávno mrtvých lidí, měla jsem chuť se zase otočit a…
-
To nejmenší dobrodružství v Berouně
V posledních letech jsem necestovala. Moje psychika se zhroutila do černé díry, ze které se jen pomalu vyhrabávám zpátky ke světlu a něčemu, co by aspoň trochu připomínalo normální fungování. Znovu a znovu trénuji zdánlivě jednoduché věci, jako je jízda tramvají, pobyt v přeplněném obchodním centru nebo v rušné kavárně. A teď jsem usoudila, že nastal čas i na to, zkusit cestování. Velice opatrně. Rozhodla jsem se že si zkusím vyjet na jednu noc někam, odkud bych mohla v případě potřeby rychle utéct. Volba padla na Beroun, kam to mám půl hodiny vlakem. Domluvila jsem se s kamarádkou, že pojede se mnou. Vybraly termín, kdy obě můžeme. Probrala jsem se…
-
Český Krumlov – město duchů
Dobrý příběh z cest většinou začíná nějakým průšvihem. V tomhle ohledu vás ale zklamu. Tentokrát jsme nic nezapomněli, nám neujelo, celých pět dnů nám s výjimkou jedné malé bouřky svítilo sluníčko, ubytování bylo naprosto úžasné, a v ulicích Českého Krumlova jsme byli skoro sami. Co víc si přát? Možná jen trochu času navíc. Český Krumlov je krásné město. Při jeho návštěvě jsem ale měla občas pocit, že jsem ve městě duchů. Spodní část každého domku byl obchod s oblečením nebo suvenýry, případně restaurace. Horní část prakticky každého domku byl penzion. Tohle není město zařízené na normální život. Krví, proudící v jeho žilách se stávají až davy turistů. Bez nich působil…
