Ještě jedna historka z letiště. Byla jsem na letišti skoro čtyři hodiny předem, a stejně mi málem uletělo letadlo! Tentokrát jsem se rozhodla být časově zodpovědná (poté, co jsem den předtím sprintovala na vlak přes celé Carcassonne) a tak jsem dorazila na letiště fakt hodně brzo, bez zavazadel k odbavení. Na security prakticky žádná fronta, pokecali jsme s bezpečákem o Praze, a tak jsem najednou v letištní hale a mám strašně moc volného času. Dojdu si na jídlo, vybírám dárek pro Bena, a pak zjistím, že na letišti v Toulouse mají na rozdíl od jiných letišť poštovní schránku (což je skvělý vynález, Postcrosseři vědí), a tak se ještě rozhodnu napsat…

Četla jsem v průvodci, že do Carcassonne je dobré si přivstat, aby si člověk mohl prohlédnout město bez davů. A pokusila jsem se. Opravdu. Ale nakonec jsem zaplácla budík až kolem osmé, a tak se přivstání moc nekonalo. Navíc se mi rozbily sandály, a tak jsem si do vedra k padnutí musela obout tenisky. Vyrazila jsem vlakem, TGV. Vždycky jsem se chtěla projet vysokorychlostním TGV. Jenže tohle projíždělo francouzskou krajinou usedlou rychlostí 80 kilometrů za hodinu. Vysoká rychlost se tedy taky nekonala. vlak byl ale pohodlný a čistý, jeden z nejlepších, jakými jsem kdy jela. Z okýnka bylo vidět bílé krávy, typické pro místní oblast. Dorazila jsem do Carcassonne, a…

Rudé cihly žhnou, rozpálené slunečním žárem. V podvečer teploměr ukazuje 39 stupňů. Ve stínu. Toulouse, Červené město, se v letním žáru zdá být horečnatým přízrakem. Kdy se jižní Francie přestěhovala do tropů? Liz, od které si pronajímám pokojík v bytě, který obývá spolu se svým bratrem a dvěma kočkami, krčí rameny. Prý je to tu poslední roky v létě normální. V jejich starém domě je naštěstí požehnaný chládek. Neprozřetelně jsem si ke své návštěvě Toulouse vybrala srpen, a to zrovna těch několik nejteplejších dnů.