Na další den v Marseille jsem měla jasný plán. Půjdu si projít malebnou čtvrť Le Panier. Sotva jsem ale vyšla ven, plán dostal trhliny. Zalíbila se mi jedna ulička, a tak jsem do ní zahnula a vydala se, kam mě nohy ponesou. Tímhle způsobem často potkávám ty nejzajímavější věci, a nezklamal mě ani teď. Ocitla jsem se v úzké uličce, plné roztodivných stánků. Ovoce, zelenina, ryby, koření… Aniž bych to tušila, zabloudila jsem na Marché den Noailles a rázem jsem se ocitla v severní Africe. Stánky s jídlem, řemeslné obchůdky, exotické sladkosti, barvy, hlasy a vůně. Tomuhle trhu, který navštěvují hlavně lokální lidi, se také říká „Břicho Marseille”. Připomíná trochu…
-
-
Marseille – Den plný vůně moře
Druhý den ráno jsem se znovu vydala do přístavu. Měla jsem totiž v plánu vyplout lodí na Chateau d’If, slavný ostrůvek a vězení z románu Hrabě Monte Christo. Slunce svítilo, moře bylo modré a šplouchalo o boky lodě. A šplouchalo opravdu pořádně – nás, co jsme stáli na přídi, promočily tančící vlnky, které stříkaly až na palubu. Ale horké slunce nás osušilo, ještě než jsme přistáli u břehů ostrova. Tam nás uvítaly cedule varující před agresivními racky. Ostrůvek If je součástí Frioulských ostrovů, které se nacházejí u pobřeží Marseille. Vězení, ze kterého se nedalo utéct, tady vyrostlo v 16. století. Ještě předtím tu ale byla jiná zajímavost – několik týdnů…
-
Marseille, den první – překvapivá sólocesta a tanec v přístavu
“To je škoda, na sólo cestu se asi nikdy nevydám, na to, jet sama nemám,” povzdechla jsem si jednoho večera u čtení jakéhosi cestovatelského blogu. Druhý den ráno na mě vyskočila akce Volotey - letenky do Toulouse za 2 eura. A ještě než jsem si uvědomila, co vlastně dělám, moje ruka mačkala tlačítko "Koupit". A nezůstalo u Toulouse. Protože nic nedělám polovičatě, ulovila jsem v akci ještě letenky do Marseille. A tak jsem najednou jednoho krásného květnového odpoledne seděla v letadle směr jižní Francie.
-
Malý průvodce: Co vidět v Marseille
Marseille, hlavní město Provence, je druhé největší město Francie. Nachází se ve Lvím zálivu na pobřeží Středozemního moře. Je to nejstarší francouzské město, které vzniklo kolem roku 600 př.n.l. Tehdy se jmenovalo Massalia a bylo důležitým obchodním centrem. Dnes je nejdůležitějším přístavem ve Francii a kosmopolitním městem, ve kterém se mísí různé národy. Hlavním centrem Marseille je Starý přístav, Vieux-Port. U vstupu do přístavu leží pevnosti St. Jean a St. Nicolas. Na kopci nad přístavem se tyčí bazilika Notre-Dame de la Garde v románsko-byzantském slohu. Na západ od Marseille leží Frioulské ostrovy, mezi něž patří i Château d’If, slavná věznice z románu Hrabě Monte Christo. Marseille si v minulosti vysloužila…
-
Překvapivé trhy a Lago Martíanez
Probudila jsem se a venku byl krásný slunečný den. Vyskočila jsem z postele – a koleny mi projela bolest jako dva nože. Můj včerejší výlet do Puerta nezůstal bez následků. Ale touha prozkoumávat a prožívat byla větší. Dneska jsme měli v plánu jít do aquaparku Lago Martiánez. Ben ale chtěl vyrazit co nejdřív a já jsem se zase předtím ještě chtěla zastavit v muzeu Pescador, které je poblíž, takže jsme se rozdělili. Ben si to namířil za koupáním a já ještě chvíli diktovala zápisky na blog. Potom jsem vyrazila na autobus. Myslela jsem, že autobusy tu už mám trochu zvládnuté, když ale přijel autobus s číslem, které jsem ještě neznala,…
-
Orchidejové zahrady a tanec v ulicích Puerta
Byla jsem v orchidejové zahradě, kterou navštívila i Agatha Christie. Fyzioterapeut mi včera po vyšetření kolene doporučil moc nechodit. Musím říct, že tohle je příkaz, který moc nedokážu dodržet. Měli jsme zrovna naplánovaný den, kdy se Ben vyrazí koupat a já budu prozkoumávat Puerto de la Cruz. Tyhle dny, kdy si můžu jet sama po vlastní ose, na cestování miluju. Když cestuju sama, tak je mi zase často smutno a chtěla bych někoho, s kým bych mohla sdílet zážitky, ale když cestuju spolu s někým, dny kdy se rozpojíme a vydáme každý svým směrem jsou pro mě opojné. Mým prvním a hlavním cílem byla orchidejová zahrada Sitio Litre. Nejdřív jsem…
-
Koupání v Lagunách Martiánez a první kytarové kolo na světě
Ten den bylo v Puertu krásně, a tak jsme se rozhodli jít koupat. Protože moře je tu divoké, nejlepší možnost je Lago Martiánez – komplex lagun, plněný slanou vodou z moře. Leží přímo na útesu nad mořem, a tak se po plavání můžete uložit na jedno z početných lehátek a pozorovat, jak se vlny tříští o skálu. Strávili jsme tu příjemných pár hodin. Centrální laguna je poměrně studená, ale my jsme se usadili u jedné z menších, vyhřáté od sluníčka. Voda v ní byla na tenerifské poměry nádherně teplá – a skoro tu nebyli lidi! V jednu chvíli jsem v celé laguně dokonce byla úplně sama. A tak jsem si…
-
Poloutopená na Playa Jardín
Ráno bylo krásné. Slunce pražilo do oken. Vyběhla jsem na terasu a zpoza plotu vykoukla naše sousedka Sila. Pokoušíme se spolu konverzovat, z mojí části spíš neúspěšně. Tváří v tvář rodilé Španělce se mé dva roky španělštiny vypaří jak pára nad hrncem. Má se mnou ale neskutečnou trpělivost a přece jenom si občas něco říct dokážeme. Dneska jsem se jí například snažila sdělit, že mám ráda lidi z Tenerife. To co jsem ale řekla bylo, že mám ráda muže z Tenerife. Byla trošku šokovaná. Detaily. :D Protože bylo tak krásné počasí, rozhodli jsme se jít na pláž. Na Playa Jardín jsme ještě nebyli a přitom jí máme za rohem, takže…
-
Samá voda
Stojíme po kotníky ve vodě. To by na dovolené u moře nebylo nic zvláštního. Problém je, že tohle je na našem ubytování. Z odtoku koupelny proudí další a další voda. Potopa. Máme problém. Voláme hostitelce, ta volá instalatéry, kteří by přijeli ještě teď v noci. Jdu si na chvilku lehnout, než dorazí, a probudím se až ráno. Prý jsem prospala zvuk čištění trubek, který úrovní hluku odpovídal asi tak sbíječce. Ben mi pak vykládá, že dělal prostředníka mezi hostitelkou, která se po telefonu hádala s instalatéry ohledně domluvené ceny. Obyvatelé Tenerife jsou hrozně milí a přátelští, ale tohle je asi druhá stránka téhle otevřené povahy. Očividně to tu umí být…
-
Stezka Kouzelný les v Anaze
Jeden z našich prvních výletů nás zavedl na stezku Kouzelným lesem v pohoří Anaga. Chtěla bych tu napsat, že to bylo jako z pohádky. Že nám zpod nohou vykukovaly orosené kapradiny. Že z mlhy vykukovaly přízraky, které mohly být větvemi stromů, ale také duchy lesa. Chtěla bych tohle všechno napsat, ale nemůžu. Zradilo mě vlastní tělo a tenhle den jsem byla tak vyčerpaná, že jsem si cestu vůbec neužila. Rezervace na tuhle trasu je bohužel vždycky na konkrétní den (14 dní předem, na netu, jinak se sem nedostanete), takže to bylo teď nebo nikdy. A protože minule se mi v Anaze na Stezce smyslů strašně líbilo, doufala jsem, že i…