Ten den bylo v Puertu krásně, a tak jsme se rozhodli jít koupat. Protože moře je tu divoké, nejlepší možnost je Lago Martiánez – komplex lagun, plněný slanou vodou z moře. Leží přímo na útesu nad mořem, a tak se po plavání můžete uložit na jedno z početných lehátek a pozorovat, jak se vlny tříští o skálu.
Strávili jsme tu příjemných pár hodin. Centrální laguna je poměrně studená, ale my jsme se usadili u jedné z menších, vyhřáté od sluníčka. Voda v ní byla na tenerifské poměry nádherně teplá – a skoro tu nebyli lidi! V jednu chvíli jsem v celé laguně dokonce byla úplně sama. A tak jsem si to užívala, šplouchala se v prohřáté vodě a radovala se z toho, že si můžu užívat sluníčka a moře uprostřed listopadu.
Právě jsme z Lago Martiánez vycházeli na pobřežní promenádu, když moji pozornost upoutal zvláštní zjev. Vypadalo to jako kolo… ale dřevěné kolo… dřevěné jízdní kolo složené z kytar, poslepovaných jedna k druhé! V košíku na řídítkách seděl malý pejsek a tvářil se spokojeně, i když mu pod tlapkami zrovna probíhalo muzicírování.
Protože samozřejmě nic zvláštního nemůžu nechat být jen tak, popošla jsem blíž a zeptala se, jestli si tuhle pozoruhodnost můžu vyfotit. Jeho majitel, sympatický chlapík, souhlasil s tím, že za focení chce nějaký ten drobák, a tak jsem mu podala dvoueurovou minci a začala dokumentovat.
Kolo na sobě mělo připevněnou cedulku s číslem. Majitel vysvětlil, že se snaží dosáhnout Guinessova rekordu v počtu lidí, kteří si na jeho kytarokolo zahrajou. Z davu proudícího kolem se občas vynořil kolemjdoucí, povzbuzený vlastníkem kola zabrnkal pár taktů nebo celou písničku a šel zas dál. Opravdu jsem litovala, že neumím hrát na kytaru!
Jak jsme si tak povídali, řekla jsem Benovi něco česky – a majitel kola se na mě podíval a překvapeně prohlásil: “Proč se tu bavíme anglicky, když jsme všichni Češi?” Ano, Češi jsou opravdu všude. A tak jsme se dali do řeči ještě víc. Muž s kytarovým kolem se jmenuje Miloš a jeho pejsek je El Niño, v překladu “maličký”. Kolo se jmenuje Guitarralinda, v překladu Krásná kytara, a Miloš ho vyrobil v roce 2019. Jeho levá strana ve slonovinové barvě je věnovaná Jumimu Hendrixovi, a červená pravá strana je zasvěcená Jimmymu Pageovi.
Miloš nám povídal o tom, jak už natrvalo bydlí v Puertu a vydává se se svým kolem na vycházky v okolí. Nahrává z nich milá desetiminutová videa, která se dají najít na Youtube pod názvem Canary Relax Videos. Jsou z nich cítit sluneční paprsky a příjemná, neuspěchaná atmosféra. Občas se na nějaké podívám, když se na tenhle krásný ostrov chci v duchu na chvilku přenést.
Kromě toho má Miloš i druhý Youtube kanál, kde můžete vidět všechny lidi, kteří si na jeho kytarové kolo zahráli: 1.GuitarBike in the World.
Jakmile jsem se zmínila, že píšu cestovatelský blog, zrodil se nápad udělat s tímhle sympaťákem rozhovor. Nebo vlastně spíš vyprávění. Skoro ještě než jsem stačila zmáčknout tlačítko nahrávání na mobilu, pustil se totiž do nadšeného výkladu o kytarovém kole a svém životě na Tenerife. Můžete se na něj podívat tady:
A tak jsme zjistili, že za každým rohem se může skrývat nějaké zajímavé překvapení – stačí se dívat kolem.
