Náš první den na Tenerife byl nejúžasnější ze všech, které v tomhle úžasném týdnu přišly.
Vydali jsme se na Playa des Roques, malou, kamenitou plážičku kterou tu v okolí máme nejblíž. Když jsme k ní ale dorazili, zjistili jsme, že máme malý problém. Moře bylo dost bouřlivé. Ve vlnách se rozhodně plavat nedalo. Voda ale vypadala moc lákavě. Nakonec jsme se rozhodli, že se aspoň zkusíme smočit.
Pak jsme ale zjistili, že máme další malý problém. U sestupu na pláž jsme narazili na ceduli „Vstup zakázán“. Přesto jsme ale v moři viděli několik koupajících se párů, a tak jsme se rozhodli zkusit štěstí.
Když jsme slezli dolů, ostatní zrovna odcházeli, takže jsme měli pláž celou pro sebe. Za námi skály, před námi bouřlivé moře…
Pláž měla „oblázkovou“ část, pokud tedy považujete za oblázky něco, co je velké jako vaše hlava. Naštěstí za nimi byl pruh písku, vulkanického černého, jako je tady všude.
Převlékli jsme se do plavek a vrhli jsme se do vln. A vlny se nám vrhly naproti. Nechali jsme se jimi pohltit a unášet. Jen tahle divoká krása přírody a my.
Když jsem se rozbíhala proti vlnám, křičela jsem z plných plic. A pak jsem jim skočila naproti. Nechala jsem je, aby mnou smýkaly a kutálely. Celým tělem jsem byla divoká, svobodná. Mockrát jsem se pořádně napila vody, ale když mě vlna vyvrhla na pláž, smála jsem se jako malé dítě. Tohle mi hrozně chybělo. Moct blbnout a dát do toho všechno. Jak málokdy si my dospělí můžeme dovolit se do nějaké radostné aktivity opravdu vložit celým tělem a bez zábran? V těchhle divokých chvílích naplněných vodou, solí a vůní moře jsem byla opravdu šťastná.
Když jsme už byli důkladně prosolení zevnitř i zvenčí, nastal pomalu čas k odchodu. Zrovna v pravou chvíli. Na pláž začaly scházet skupinky mladých mužů s prkny, které sice nevypadal jako surfy, ale očividně měly sloužit k ježdění po vlnách. Chvíli jsme je pozorovali. Také byli víc pod vodou, než nad ní.
Jak je vidět, Španělé opravdu berou zákazy spíše jako doporučení. Pro dnešek jsme se tedy stavili opravdickými Španěly. A bylo to moc fajn. Sice jsem pak při večeři usnula s hlavou v talíři, ale jak se ukazuje, to už je tu pro mě skoro standardní zakončení dne.
Nové místo, nové zážitky. Ty dnešní stály za to.
