Přiznám se, že tentokrát moje první cesta do Puerta do la Cruz měla celkem přízemní motiv. Chtěla jsem si totiž koupit hrneček s ještěrkou, jaký jsem si odsud přivezla minule a nedávno se mu k mému velkému smutku ulomilo ucho. Celou dobu jsem vtipkovala, že budeme muset letět na Tenerife, aby jsme koupili nový – a ejhle, tady jsme! 😄
Benova cesta do Puerta měla také přízemní motiv, nebo spíš motiv blízký žaludku. Chtěl si totiž dát jídlo v naší oblíbené restauraci Pomodoro v útesu nad mořem.
V Puertu jsme minule bydleli, takže ho už trochu známe. Spoustu známých míst jsme viděli, a tak si můžeme dovolit být trošku frivolní.
Obě naše mise se ale ukázaly jako jen částečně úspěšné. Já sice našla hrnek s ještěrkou, ale nebyl to úplně přesně ten samý hrnek s ještěrkou, což je samozřejmě obrovský problém 😄 Mojí racionální části je samozřejmě jasné, že nemělo smysl doufat, že tu během pěti let nezměnili design suvenýrů ale optimismus (a naivita) umírá poslední. Ale hrneček s bílou ještěrku je taky krásný, ne? 🙂 (Spoiler: O pár dní později jsem našla v Garachicu stejný hrnek jako ten rozbitý! Lišil se jen barvou, ale to už mi tolik nevadí. Takže teď mám dva ještěrkové hrnečky :))
Když jsme došli k našemu oblíbenému útesu s restauracemi, zjistili jsme, že Pomodoro bohužel během covidu zřejmě zavřeli. Nebo přinejmenším tenhle den vypadala restaurace úplně vylidněná. Naštěstí vedle ní zůstala restaurace Rustico, ve které vaří taky dobře a výhled na moře je z ní stejně skvělý. Takže znovu můžeme doporučit. Vybrali jsme si z menu „Fresh fish“ a nebyli jsme zklamaní.
Jinak jsme v Puertu potkali hlavně obrovské množství streetartu. Asi jsem se po něm i víc dívala, ovlivněná kamarádem, kterého podobné věci baví – a mě začaly bavit taky. Stal se ze mně lovec krásných obrázků na zdech, schodech a jiných podobných plochách. Tenhle příspěvek tedy bude spíš galerie. Fotek z tohohle dne, i dalších budoucích. Pár hezkých fotek jsem ulovila i v Garachicu a La Laguně. Doufám, že si streetart užijete stejně jako já. 😉
Ubytování na Tenerife
Tenerife pro mě nebylo o památkách a odškrtaných místech z itineráře, ale o zpomalení. O slunci, které hřeje i v zimě, o slaném vzduchu a dnech, kdy se čas rozpustí někde mezi ranní kávou a večerní procházkou. Ostrov má zvláštní schopnost uklidnit. I když je kolem ruch, pořád je tam přítomný oceán, hory v dálce a pocit, že nikam nemusíš spěchat.
Právě tady jsem si znovu uvědomila, jak důležité je mít při cestování místo, kam se můžeš vrátit, zout boty, otevřít okno a jen být. Pokud si chceš projít různé možnosti ubytování na ostrově a vybrat si zázemí, které ti tenhle klid dovolí, můžeš se podívat na přehled ubytování na Tenerife zde.
P.S. Pokud je pro tebe cestování psychicky náročné, sepsala jsem praktický návod, jak si ho udělat zvládnutelnější i s psychickými potížemi.
