Přiznám se, že tentokrát moje první cesta do Puerta do la Cruz měla celkem přízemní motiv. Chtěla jsem si totiž koupit hrneček s ještěrkou, jaký jsem si odsud přivezla minule a nedávno se mu k mému velkému smutku ulomilo ucho. Celou dobu jsem vtipkovala, že budeme muset letět na Tenerife, aby jsme koupili nový – a ejhle, tady jsme! 😄
Benova cesta do Puerta měla také přízemní motiv, nebo spíš motiv blízký žaludku. Chtěl si totiž dát jídlo v naší oblíbené restauraci Pomodoro v útesu nad mořem.
V Puertu jsme minule bydleli, takže ho už trochu známe. Spoustu známých míst jsme viděli, a tak si můžeme dovolit být trošku frivolní.
Obě naše mise se ale ukázaly jako jen částečně úspěšné. Já sice našla hrnek s ještěrkou, ale nebyl to úplně přesně ten samý hrnek s ještěrkou, což je samozřejmě obrovský problém 😄 Mojí racionální části je samozřejmě jasné, že nemělo smysl doufat, že tu během pěti let nezměnili design suvenýrů ale optimismus (a naivita) umírá poslední. Ale hrneček s bílou ještěrku je taky krásný, ne? 🙂 (Spoiler: O pár dní později jsem našla v Garachicu stejný hrnek jako ten rozbitý! Lišil se jen barvou, ale to už mi tolik nevadí. Takže teď mám dva ještěrkové hrnečky :))
Když jsme došli k našemu oblíbenému útesu s restauracemi, zjistili jsme, že Pomodoro bohužel během covidu zřejmě zavřeli. Nebo přinejmenším tenhle den vypadala restaurace úplně vylidněná. Naštěstí vedle ní zůstala restaurace Rustico, ve které vaří taky dobře a výhled na moře je z ní stejně skvělý. Takže znovu můžeme doporučit. Vybrali jsme si z menu „Fresh fish“ a nebyli jsme zklamaní.
Jinak jsme v Puertu potkali hlavně obrovské množství streetartu. Asi jsem se po něm i víc dívala, ovlivněná kamarádem, kterého podobné věci baví – a mě začaly bavit taky. Stal se ze mně lovec krásných obrázků na zdech, schodech a jiných podobných plochách. Tenhle příspěvek tedy bude spíš galerie. Fotek z tohohle dne, i dalších budoucích. Pár hezkých fotek jsem ulovila i v Garachicu a La Laguně. Doufám, že si streetart užijete stejně jako já. 😉
