Vyhlídka na moře na ostrově Rattoneau
Francie,  Marseille

Marseille – Den plný vůně moře

Druhý den ráno jsem se znovu vydala do přístavu. Měla jsem totiž v plánu vyplout lodí na Chateau d’If, slavný ostrůvek a vězení z románu Hrabě Monte Christo. Slunce svítilo, moře bylo modré a šplouchalo o boky lodě. A šplouchalo opravdu pořádně – nás, co jsme stáli na přídi, promočily tančící vlnky, které stříkaly až na palubu. Ale horké slunce nás osušilo, ještě než jsme přistáli u břehů ostrova. Tam nás uvítaly cedule varující před agresivními racky. 

Ostrůvek If je součástí Frioulských ostrovů, které se nacházejí u pobřeží Marseille. Vězení, ze kterého se nedalo utéct, tady vyrostlo v 16. století. Ještě předtím tu ale byla jiná zajímavost – několik týdnů tu totiž přebýval nosorožec, kterého dostal portugalský Král Manuel první darem od vládce indického Gudžarátu. Král se rozhodl, že nosorožce věnuje papeži a poslal ho do Říma na lodi, která u břehu ostrůvku If několik týdnů kotvila. 

Mezi lety 1524 až 1531 tu potom vyrostla pevnost se čtvercovým půdorysem a věžemi ve třech rozích. Původně měla sloužit k obraně Marseille, vězení se z ní stalo až koncem 16. století. V temných kopkách pod zemí živořilo na 200 vězňů, kteří spali na zemi. Pokud byl ale vězeň bohatý, mohl si zaplatit za soukromou celus oknem a krbem. Prvním zdejším vězněm byl údajně rytíř Anselm, který byl v roce 1588 odsouzený za spiknutí proti monarchii. Mezi nejslavnější vězně patří Hrabě de Mirabeau, vůdce marseilleské komuny Gaston Crémieux a Edmund Dante z románu Hrabě Monte Christo, který je ovšem fiktivní. 

Pevnost d'If, vězení ze slavného románu Hrabě Monte Christo
Maják na ostrůvku d'If
Kobky v pevnosti Chateau d'If

Prošmejdila jsem pevnost od základu až po vrcholky věží. V cele, která měla patřit Abbé Fariovi, je monitor, ve kterém můžete vidět sami sebe, hezky za mřížemi. Prošla jsem si i ostrůvek a nasávala atmosféru. „Podívej,“ kývl na mě Francouz, který se díval směrem k pobřeží. A opravdu, tam, kam ukazoval, seděla rodinka racků i s mláďaty. Nechali nás přiblížit až na pár kroků. Jestli byli agresivní, nevšimla jsem si toho.

V budově bývalé strážnice se teď nachází občerstvení. Nemohla jsem odolat místní podivnosti – bagetě plněné hranolky – a tak jsem pomalu ukusovala a kochala se výhledem na panorama Marseille.

Racek u pevnosti Chateau d'If
Vyhlídka od Chateau d'If na Marseille s katedrálou Notre Dame de la Garde na kopci

Zpáteční loď stavěla u dvou dalších Frioulských ostrovů – Pomègues a Ratonneau – a tak jsem se rozhodla je ještě rychle prozkoumat. Vydala jsem se nazdařbůh po cestě z přístavu a čekala, kam mě zavede. A nebyla jsem zklamaná – dostala jsem se k malé, hezké plážičce, která lákala na vstup do moře. Neměla jsem sebou plavky, ale namočila jsem si aspoň nohy. 

Rozcestník ukazoval směr k další zajímavosti – L’hôpital Caroline – starobylým budovám, vyhlídka na něž lákala na vrchol nedalekého kopce. Chvíli jsem přemýšlela, jestli se tam vydat, ale protože bych musela hodně spěchat, rozhodla jsem se radši si užít moře. Brodila jsem se ve vlnách a vyhřívala v horkých květnových slunečních paprscích. Na pláži bylo pár dalších lidí. Polehávali a slunili se. V chladné vodě byla jenom jedna odvážlivkyně. 

Pláž na ostrově Rattoneau
Vyhlídka na L'hôpital Caroline od Chateau d'If

A pak už byl čas vydat se na zpáteční cestu. Večer předtím mě vyšel pozval po večeře s nimi v restauraci v Cassis , Městečku poblíž Marseille. Snažila jsem se tedy stihnout loď, která by mě do Marseille dopravila včas. Ale ouha – v přístavu byla obrovská fronta. Zatímco jsem čekala, plány na večeři se dvakrát změnily. Nejdřív jsem dostala zprávu, že nakonec povečeříme v Marseille. Když jsem se blížila k čelu fronty, zastihla mě zpráva, že z večeře se stalo posezení na balkoně. 

Po dni stráveném zkoumáním a dobrodružstvím bylo příjemné mít společnost. I když to byla společnost, která se bavila francouzsky, takže jsem rozuměla jen sem tam pár slov. Denise mi občas něco přeložila do angličtiny. Michel vykládal o svojí sestřenici, která plánuje svatbu. Má si brát svoji přítelkyni. „Může si v Čechách žena vzít svou přítelkyni?“ obrátil se na mě. „Ne, máme jen registrované partnerství,“ odpověděla jsem a poprvé se za svoji zemi doopravdy styděla. 

A tak v přátelském posezení a za popíjení sladkého bílého vína skončil můj druhý den v Marseille.

Chateau d'If z moře

Čtěte také:

První den v Marseille – překvapivá sólocesta a tanec v přístavu

Nadchli jste se při čtení pro cesty? Přečtěte si miniprůvodce po Marseille!

Chcete prozkoumat Marseille a okolí ve společnosti zkušeného průvodce? Rezervujte si zájezd.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *