Cestování není jen pro „silné“: 5+1 způsobů, jak ho zvládnout s autismem a psychickými potížemi

Odjakživa jsem měla psychické problémy, ale odjakživa jsem také ráda cestovala. Tyhle dvě věci dost často nejdou vůbec dohromady. Cestování je velký zdroj stresu a náporu na psychiku. Cestování s psychickými potížemi o to víc. Často si říkám, že jsem si jako autista, který dost bojuje se změnou prostředí, nevybrala úplně ideálního koníčka. Protože ale cestování stejně miluji, nacházím způsoby, jak ho pro sebe dělat zvládnutelnějším. Tady je pět nejlepších z nich. Myslím, že se vám mohou hodit, i pokud nebojujete s psychikou dennodenně. Dělají totiž cesty mnohem příjemnějšími a zvládnutelnějšími. 

1. Zkoumejte

Zjišťuji si předem úplně všechno, co jde zjistit. Sestavuji si seznam věcí, které chci vidět, zapisuju si jejich otevírací doby a adresy, zaznamenávám si je do mapy. Prohlížím fotky ubytování a důkladně čtu recenze. Zkoumám i takové podrobnosti, jako jestli je postel pohodlná nebo jestli má apartmán topení (pro mě důležité v zemích jižní Evropy zemích během zimy). Vyhledám si, jak se dostanu z letiště na ubytování. Projdu si cestu na Google Street View. Prostě co jde vyzkoumat, to vyzkoumám předem. Mému autismu vyhovuje, když vím do čeho jdu. Hlavně fotky ubytování u mě hrají velkou roli v tom, abych se cítila už předem v pohodě. (Dost vybírám ubytování i podle toho, jak vypadá, u mě to není jen místo, kam si jdu v noci lehnout, ale ovlivňuje dost zásadně moji psychickou pohodu během pobytu.) Na obecné úzkosti a nejistotu pomáhá mít přehled, takže člověk ví že nebude na místě tápat a panikařit. Mám taky seznam věcí k balení, který si před cestou vytisknu a jen odškrtávám. To pomáhá se stresem před cestou.

2. Mějte jeden hlavní cíl 

Vyberu si pro svůj pobyt jeden hlavní cíl, který chci vidět a když to dokážu, mám splněno. Pomáhá to předejít tomu, abych se honila od jedné atrakce ke druhé a nestíhala a byla ve stresu. Stejně tak si pro každý den si vyberu jen jeden cíl, který chci navštívit, a ostatní nechávám na tom, jak to půjde. Mám prozkoumané i další možnosti, co se kde dá vidět, v tomhle jsem velice důkladná a baví mě zjišťovat, co všechno se kde dá zažít. Ale jsou to jen možnosti, nic mě nenutí k tomu, abych je musela za každou cenu navštívit. V Marseille jsem třeba jako hlavní cíl měla Chateau d’If a v Toulouse zase Carcassone. S jedním cílem bylo jednoduché to zvládnout, a zbytek času byl už jen bonus.

Dokud jsem tohle nedělala, byla jsem celý pobyt stále ve stresu, abych stihla tu další věc, a tu další věc, a tu další věc… Protože jsem chtěla vidět úplně všechno. Mít jen jeden hlavní cíl, kterého se budu držet, je v tomhle velká úleva. 

3. Myslete na jídlo 

Dřív jsem na cestách jídlo zanedbávala. Neustále jsem se honila od něčeho k něčemu dalšímu a jedla jsem jen tehdy, když na to náhodou zbyl čas. Komu záleží na nějakém jídle, když má kolem sebe novou zemi a spoustu příležitostí k novým zážitkům? Díky tomu jsem ale často byla unavená, přetažená a nevrlá. Často jsem taky hledala nějakou možnost se najíst na poslední chvíli a musela se spokojit s něčím nezdravým a ne úplně dobrým pro moje trávení.

Teď jsem se naučila, že si prostě na jídlo musím čas vyhradit, ať už je místo, které zkoumám, sebezajímavější. Pokud nemám čas vařit, musím mít peníze zajít si na oběd. Je pro mě důležité, abych měla jedno teplé jídlo denně a nešidila to. Předtím, než vyrazím na průzkum, se vždycky nasnídám. Snídani si většinou vezu z domova – směs vloček s konopným proteinem a slunečnicovými semínky, kterou na místě jen večer namočím do vody. Když jsem někde déle, kupuju si müsli a jogurt. První věc, co udělám po příjezdu na nové místo, je že si dojdu nakoupit, abych měla dost jídla k večeři. To, co chci jíst, si většinou zhruba rozmyslím předem. Prostě a jednoduše, nesnažte se něčím odbýt. Počítejte s tím, že jídlo bude vyžadovat buď čas na přípravu, nebo peníze, a jedno z toho je do něj potřeba investovat. 

4. Vyříkejte si nevyříkané 

Pokud cestujete s partnerem, sedněte si před cestou k tom, abyste si dali rozhovor o vašem vztahu, o tom co komu vadí, co by si přál změnit, co je kde nedořešené. Tyhle věci mají sklony na cestách vyplavat, a to v nejvíc stresujících situacích, kdy není zrovna ideální je řešit. V mém bývalém vždycky vyplavala na povrch nějaká nezdravá dynamika zrovna na cestách. Nezřídka jsme se tak pohádali nebo i málem rozcházeli. Pamatuji si, jak jsem v Benátkách, v tom nejromantičtějším městě, málem řekla „Tak to se budeme muset rozejít, ne?“, a přemýšlela jestli se teď můžu jít utopit v kanále. Cestování vždycky vyvolává vypjaté situace. Zkuste předejít průserům v tom, že do toho půjdete s čistou hlavou a štítem. 

5. Přibalte důležité věci 

Vždycky myslete na to, abyste sebou měli věci které vám pomáhají cítit se v pohodě. Pamatuji si, když jsem si na jednu cestu nepřibalila tepláky “na doma”, protože byly příliš objemné na malé příruční zavazadlo, a pak jsem toho na místě celou dobu litovala. Ať už je to oblíbený plyšák, který vám pomáhá usnout, French press na ranní kávu nebo plyšová mikina, pokud vám to pomůže cítit se dobře, do zavazadla to patří. I kdyby nad tím ostatní cestovatelé ohrnovali nos. Každý má jiné věci, které mu pomáhají být v duševní pohodě a je dobré na ně myslet. Být v klidu a cítit se dobře za tu trochu místa v zavazadle stojí. 

6. Mějte vždycky “Oh Shit Money”

Je důležité mít vždycky na účtě rezervu pro případ průseru. Pomáhá to předejít nebezpečným situacím. Pokud se neplánovaně ocitnu potmě na neznámém místě, budu vědět že si můžu vzít taxíka místo toho, abych tam bloudila pěšky. Pokud mi vybuchne ubytování, budu vědět že si můžu rezervovat nové. Pokud mi uletí letadlo, nebo naopak mi bude psychicky blbě a budu potřebovat jet domů dřív, budu si moct koupit novou letenku. A pokud budu někde bloudit hladová, budu si moct zajít na oběd nebo večeři. Tyhle peníze si vyčleníte předem a počítáte s tím, že je v krizi můžete utratit, takže nebudete mít problém do nich sáhnout bez velkých okolků kvůli tomu, jak něco drahé. 

Tohle je pět a jedna věc, které pro mě udělali cestování mnohem zvládnutelnější a příjemnější. Pamatujte si, že to není závod o to, kdo je nejdrsnější, nejrychlejší, nebo toho nejvíc zvládne vidět. Důležité je, abyste byli v pohodě právě vy. Přizpůsobte si své cesty podle svých vlastních potřeb. Často i úplně malá věc může velkým způsobem ovlivnit to, jak se na cestách budete cítit. 

A co pomáhá vám? Napište mi to do komentářů!

P.S. Pokud chceš začít cestovat, nemusí to být vůbec daleko ani za spoustu peněz. Já teď začínám cestovat po dlouhé době, kdy jsem toho nebyla schopná, a začala jsem v malém. Velice malém. Píšu o tom ve článku To nejmenší dobrodružství v Berouně.