Četla jsem v průvodci, že do Carcassonne je dobré si přivstat, aby si člověk mohl prohlédnout město bez davů. A pokusila jsem se. Opravdu. Ale nakonec jsem zaplácla budík až kolem osmé, a tak se přivstání moc nekonalo. Navíc se mi rozbily sandály, a tak jsem si do vedra k padnutí musela obout tenisky.
Vyrazila jsem vlakem, TGV. Vždycky jsem se chtěla projet vysokorychlostním TGV. Jenže tohle projíždělo francouzskou krajinou usedlou rychlostí 80 kilometrů za hodinu. Vysoká rychlost se tedy taky nekonala. vlak byl ale pohodlný a čistý, jeden z nejlepších, jakými jsem kdy jela. Z okýnka bylo vidět bílé krávy, typické pro místní oblast.
Dorazila jsem do Carcassonne, a když jsem procházela kolem stánku s informacemi, došla jsem se vyptat, jestli nemají nějaké mapy. Měli. Ptala jsem se, kolik budu platit, a pán v budce mi odpověděl, že jsou zdarma. “Aspoň něco je v Carcassonne zdarma,” povzdechl si rozčarovaně.
I když bylo středověké městěčko plné turistů, bylo pořád moc krásné. Hradby se zvedaly nad hlavami návštěvníků jako tichá připomínka jiného času a stačilo sejít do postranní uličky, aby ruch na chvíli utichl a Carcassonne ukázalo svou klidnější, opravdovější tvář. Byla tu spousta malých obchůdků – některé dost turistické, jiné zajímavé. Nakoupila jsem si nějaké typické místní cukroví.
Na vstup do hradu čekala šílená fronta. Stáli jsme na žhnoucím slunci a trpělivě čekali, až na nás přijde řada. Konečně jsem se dočkala svého lístku. Dostala jsem brožuru, ale nezdržovala jsem se jejím prohlédnutím, byla jsem nadšená do toho, vyrazit objevovat. To byla ale chyba.
Vydala jsem se prvním směrem, který mě zaujal. Tahle strategie mi normálně výborně funguje, tentokrát se mi ale velice nevyplatila. Cesta vedla po hradbách, kolem dokola. Výhled byl krásný. Ale najednou mě chodníček vyplivl na konci hradeb… a dál už nic. Já jsem si omylem vybrala cestu, která vedla ven z hradu! Vyčekala jsem šílenou frontu na to, abych viděla hrad Carcasonne, a pak jsem se dovnitř ani nepodívala! To se fakt může stát jenom mně. Chvíli jsem zvažovala, jestli mám šílenou frontu na lístky vystát znovu, ale už jsem na to neměla morálku. Radši jsem si šla dát palačinku do restaurace, která nabízela aspoň trošku stínu. A pak jsem se dál procházela kouzelnými středověkými uličkami.
Navečer jsem měla nepříjemný zážitek. Přišel na mě záchvat paniky. Čelila jsem mu tím, že jsem zapadla do prvního muzea, které bylo po ruce, což bylo zrovna Muzeum historie školy, a šíleně moc jsem se soustředila na exponát po exponátu. Viděla jsem, jak tu dřív vypadaly učebny, učební pomůcky i knihy. Nakonec záchvat paniky pominul. Pracovnice muzea asi byly dost překvapené, když jsem v knize návštěv pěla velkou chválu, ale mně tahle návštěva opravdu pomohla.
Navečer jsem se chtěla vydat zpátky vlakem, ale vyhledávač mi z nějakého důvodu neukázal pozdější spoje, a tak jsem byla vyděšená, že mi ten poslední pomalu ujíždí. Proběhla jsem se tedy ulicemi starého i nového Carcassone až dolů na nádraží. Tam se ze mě místní mladíci snažili vyloudit nějaký ten peníz, ale já jsem kolem nich prosvištěla, hnána strachem, že tu uvíznu. Neuvízla. Ale proběhla jsem se pořádně. To mám z toho, že jsem si cestu zpátky nevyhledala předem.
Carcassonne bylo moc hezké, jen ty davy byly vyčerpávající. Místo, které si říká o pomalé toulání a ticho mezi kamennými zdmi, bylo plné hluku, front a horka. Ráda bych se sem někdy podívala znovu, ale spíš na podzim, bez těch šílených veder. Časně ráno, abych si mohla vychutnat liduprázdnou atmosféru dlážděných středověkých uliček. A tentokrát bych se ráda podívala i dovnitř do hradu :)
Přečtěte si také:
Toulouse – ve žhnoucích ulicích Červeného města
Ubytování v Toulouse
Ubytování v Toulouse pro mě nebylo jen místem na přespání, ale útočištěm před žárem a ruchem města. Po dni stráveném v rozpálených ulicích Červeného města bylo neuvěřitelně uklidňující vrátit se do prostoru, kde se dalo zatáhnout okno, zpomalit dech a na chvíli být mimo všechno. Rána byla tichá, večery klidné a ten kontrast mezi pulzujícím městem venku a bezpečím za dveřmi byl přesně to, co jsem tehdy potřebovala. Právě takové zázemí dokáže cestu proměnit z únavné v opravdu příjemnou.
Pokud si chceš projít různé možnosti ubytování v Toulouse a vybrat si místo, které ti bude sedět atmosférou i polohou, můžeš se podívat na přehled 10 nejlepších možností ubytování v Toulouse zde.
