A už tu máme konec pobytu… To bych ale nebyla já, abych nenašla způsob, jak si ho „zpříjemnit“. Stačí při placení v taxíku nějak vytrousit peněženku i s občankou. S odevzdaností zkušené průserářky jsem usoudila, že nejlepším řešením vzniklé situace bude zajít s Benem na sangríu a domů zítra odletět na pas, který jsem naštěstí měla uložený na ubytování. Možná mě taky trochu nakazila místní kultura „Relax, no problem“.
A pak už zbývalo jen užít si krásný slunečný den, naposled zajít do přímořské restaurace, vykoupat se v lagunách, podívat se na západ slunce na pláži, kam chodila i Agatha Christie… a sbalit se a vstát ve tři ráno, abychom chytli let zpátky. Brr! Ale východ slunce nad mořem při posledním pohledu z letadla, než se odlepilo od země, byl nádherný…
