Další z věcí, co mě v Puertu de la Cruz hodně zaujala, je místní botanická zahrada. Je to zdejší nejstarší turistická atrakce. V roce 1788 ji nechal založit španělský král Karel III. jako ambiciózní pokus přivyknout tropické rostliny ze všech možných koutů světa na zdejší podnebí, a pak ten samý proces znovu zopakovat v Madridu. První krok plánu se povedl, ale druhý už ne. Na Tenerife ale díky tomu zůstala zahrada plná všelijakých krásných i bizarních rostlin.
Dominantou parku je obrovský fíkus se spoustou vzdušných kořenů a propletených kmenů. Je velký jako několik našich stromů vedle sebe, docela impozantní pohled. (Když ho viděl Ben, prohlásil, že fíkus doma rozhodně mít nebudeme, protože se bojí, že by ho zardousil ve spaní.)
Při chůzi po cestičkách, obklopených bujnou zelení, jsem si připadala tak trochu jako v džungli. Všude kolem je na co se dívat – jedna rostlina divnější než druhá. Skořicovníky, fíkovníky, pepřovníky, kávovníky, araukárie… A co třeba tyhle šišaté plody? Aha, chlebovník! A spousta dalších zvláštních stromů a keřů, o kterých vůbec netuším, co jsou zač. Než člověk stačí projít a prohlédnout celý park, zabere mu to několik hodin.
Na konci zahrady je malé jezírko. Sedím na lavičce u vody a pozoruji, jak se pod hladinou občas zablesknou šupiny zlaté rybky. Na protější straně jezírka skupinka mladých Japonek nadšeně cvaká spoustu selfie s lekníny plujícími na hladině. Jinak je tu ticho a klid.
Mimochodem, je zajímavé, že zatímco doteď jsem nikde na ostrově češtinu ani nezaslechla, tady se na mě už od vstupu valí hned z několika stran zároveň. A taky slovenština, polština… Že by slovanské národy tolik milovaly botanické zahrady?
