Sedm zážitků za všechny.
1. Zvony nad náměstím Altmarkt
Sedím v okně s výhledem na náměstí Altmarkt a zvony právě odbíjejí poledne. Nad hemžícími se davy a cinkajícími tramvajemi se na chvíli rozhostí slavnostní atmosféra. A já jsem tu uvelebená ve svém orlím hnízdě, vysoko nad pouličním mumrajem a zvědavě pozuruju všechno, co se pode mnou děje. Lidi s nákupními taškami. Turisty. Auta. Psy. Běžný život, který je pro mě na novém místě vždycky neobvyklý a okouzlující.
Máme štěstí, že jsme našli to nejúžasnější ubytování přímo v srdci města. A s vyhlídkou. Jak odsud z ptačí perspektivy asi vypadají vánoční trhy na náměstí? Možná to zjistíme při některé z příštích návštěv.
2. Multimediální Zwinger
Zwinger máme prakticky za rohem, a tak je jasné, že bude cílem naší první procházky v Drážďanech. Na nádvoří lemovaném historickou architekturou nás překvapí moderní kopule, která jako by tu přistála z nějakého sci-fi filmu. Útok mimozemšťanů? Ne, multimediální expozice.
Nevíme, o co se vlastně jedná, ale zvědavost převáží. Kupujeme lístky a za chvilku už stojíme uprostřed kupole. Kolem dokola se rozprostře panorama historických Drážďan… a už jsme nad ním unášeni z ptačího pohledu.
Je to opravdu působivá podívaná, i když z výkladu v němčině nerozumíme ani slovo. Díváme se na Zwinger z výšky. Po historickém nádvoří cválá průvod mužů na koních. Proudí tu davy. Koná se tu právě svatba století. Friedrich August II. si bere za ženu dceru habsburského císaře Marii Josefu.
Vznášíme se nad střechami Zwingeru. Chvílemi mám pocit, jako by mi
doopravdy mizela půda pod nohama a já prolétala nad starým městem jako nehmotný duch. Nechávám se unášet dávnými časy.
Odcházíme trošku omámeni. Dotkli jsme se historie.
3. Večerní Drážďany v dešti
Zastihl nás večerní déšť, ale na kráse městu neubral. Ozdobně nasvícené budovy se odrážejí v kalužích. Kapky deště vytvářejí magickou atmosféru. Kostel Frauenkirche se tyčí uprostřed zmoklého náměstí jako osamělý monument. Nad provlhlými ulicemi se otevřely různobarevné deštníky.
Hledáme útočiště před padajícími kapkami a zabloudíme do přívětivých, teple osvětlených dveří malého obchůdku. Police lemují tabulky čokolády všech představitelných tvarů a příchutí. Samozřejmě neodoláme. Večer nad šálkem malinového čaje ochutnáváme bílou citronovou čokoládu s mákem a marakujovou čokoládu s kousky kakaových bobů. Na jazyku se mi rozplývá sladce ovocná, čokoládová příchuť a za okny pomalu usíná stále zářící město.
4. Poprvé v životě na ruském kole
Když druhé ráno vyjdeme z domu, jako první narazíme na ruské kolo. Stojí hned za rohem. Podíváme se na sebe. A proč ne? Zahájíme den v průzkumnickém duchu – zkusíme něco úplně nového. Nikdy v životě jsem totiž na ruském kole nebyla.
Jsem trochu nervózní. Běžně se mi dělá špatně v autě, autobuse, letadle i tramvaji, o lodích ani nemluvě. Obyčejný pouťový řetízkáč pro mě představuje výzvu. Jaké to tedy bude na ruském kole?
Nastoupíme do malé kabinky. Dveře se zaklapnou a kolo se roztočí. Začneme stoupat. Pod námi se otevře město. Zwinger pod našima nohama, střechy Drážďan se rozprostírají do dáli. Jsem nadšená. A není mi ani trochu špatně!
Takže si ze svého pomyslného bucket listu můžu odškrnout další položku. Malý krok pro zkušené cestovatele, velký krok pro mě! Další malé dobrodružství.
5. Modlitba za mír
Na zdech kostela Frauenkirche visí transparenty s nápisem “Blessed are the peace-makers.” Tenhle kostel o válce ví své. V roce 1945 byl při náletu prakticky zničený a jeho ruiny roky stály v centru Drážďan jako němý svědek bezhlavé válečné destrukce. Až v roce 1989 se ho město rozhodlo obnovit. Lidé z celého světa přispěli na jeho opravu.
Ve zdech kostela jsou vidět tmavší kameny. Ty pochází z původní stavby. Na vrcholku kupole je železný kříž, který vychoval potomek anglického letce, jednoho z účastníků náletu na Drážďany. Symbol smíření válčících národů.
Nejsem moc typ na modlitby v kostele, ale mír je něco, za co stojí vyslat k nebi pár vroucích myšlenek. Vejdu dovnitř, abych zapálila svíčku a přidala svůj plamen k ohni těch, kteří přišli přede mnou.
Vytahuji z peněženky drobné. Slečna vedle mě se ke mně obrátí a ptá se, jestli bych jí nedokázala rozměnit padesátieurovou bankovku. Tolik peněz u sebe nemám, ale můžu udělat něco jiného. Vytahuju dvoueurovou minci a házím ji do kasičky. “For both of us,” říkám jí. Když vypadá, že se chystá něco namítnout, dodám: “A gift.” Každý by měl mít možnost zapálit svou svíčku za mír.
Plamínky se rozhoří. Chvíli stojíme vedle sebe v tiché kontemplaci. Mír, přeji si v duchu. Ať už nikdy nikdo nemusí čelit takové hrůze a ničení. Když se otočím k odchodu, má neznámá přítelkyně mi vtiskne do dlaně drobný balíček se sušenkami: “For you,” říká. “Enjoy them during your stay in Dresden.” Pak zmizí v davu.
6. Malé vrabčí radosti
Brühlova terasa, často přezdívaná “Balkon Drážďan”. Místo, odkud se před vámi rozevře panorama Neustadtu v celé svojí kráse. Zastavíme se na nábřeží a kocháme se vyhlídkou na Labe. Kolem projíždějí kolesové parníky ze slavné historické flotily, nejstarší na světě.
Usadíme se na lavičce a vytáhneme svačinu. Kolem se najednou zhmotní hejno vrabců. Vzduch naplní švitoření. Zkusmo odhodím drobek a hned se kolem něj strhne mela. Drobní ptáčci mě zkoumají chytrýma korálkovýma očima. Natáhnu otevřenou dlaň s kouskem pečiva. Prsty mi něžně sevřou drobné ptačí spárky. Jeden ptáček. A další. Jsem nadšená.
Ben už o dost míň, protože u sebe nemáme dezinfekční gel. Zatímco já si užívám radostí kontaktu s městskou přírodou, on si představuje všechny možné nemoci, které můžou ptáci přenášet. I když si potom opláchnu ruce vodou z lahve na pití, až do konce procházky na něj nesmím sáhnout. Stejně mám radost jako malé dítě. Někdy stačí i maličkosti.
PS: Teď už vím, že ptáci se pečivem správně nekrmí. Na příští návštěvu Drážďan si připravím ptačí zob. A spoustu dezinfekčního gelu. :)
7. Matematicko-fyzikální salon ve Zwingeru
Poslední ráno v Drážďanech a my chceme přece jen ještě něco prozkoumat. V jednom z pavilonů Zwingeru se skrývá zvláštní muzeum – Matematicko-fyzikální salon. Najdete tu všechny možné historické vědecké přístroje: hodiny, glóbusy, dalekohledy, lupy, počítací stroje…
Přilepíme si na klopu samolepku se symbolem dalekohledu a můžeme vstoupit. Už od vchodu nám naproti září zlaté kyvadlové hodiny. Historických hodin všech možných velikostí a druhů je první místnost salonu plná. Od vstupu až po nejzazší zeď nás expozice provede jejich historií a vývojem.
Honosné, zlatě zdobené stolní hodiny. Okázalé kyvadlové hodiny. Kapesní sluneční hodinky. Tak teď už jsem vážně viděla všechno.
Zkouším si hrát na dotykové obrazovce s historickou mechanickou kalkulačkou. Chce to grif, ale tablet s videonávodem mě provede její obsluhou krok za krokem. Blik, blik, a už vidím výsledek.
Tenhle virtuální model je replika nejstarší kalkulačky na světě, vyrobené samotným Pascalem. Tu opravdovou tady mají vystavenou také, ale na hraní mi ji pochopitelně nepůjčí.
Vejdu do potemnělé boční místnosti a rázem se ocitnu ve vesmíru. Kolem mě září spousta osvětlených globusů ze všech časových period. Vzácný perský globus ze 13. století, papírový nafukovací globus, který se skládá jako deštník, globus s mapou měsíce či Marsu… Hned vím, které místo téhle expozice bude moje oblíbené.
Výtahem se dá ještě vyjet do horního patra, kde jsou k vidění další fyzikální přístroje – dalekohledy, mikroskopy, obří čočka, kterou se daly roztavit i minerály, hračky založené na fyzikálních proncipech… Narazíte tu na různé kuriozity. Přenosným měděným zrcadlem, které soustřeďuje teplo, se například prý léčilo revma.
Celý Matematicko-fyzikální salon je prostě moc zajímavý pro každého, koho zajímá historie vědy. Ben je u vytržení. Očividně se sem budeme muset vrátit. Brzy. Stejně tak jako do Drážďan.
